Z bytí do bytí. Je mi na blití. Kousla bych do jabka. Lezou z něj červy v podobě homogenizovaného postřiku spermální falické radosti všehomíra fantastkního, uceleně smyšleného a naučeného umělého bytí. Neexistuje mír v podobě hadího semene velké dračice třináctiramenného neexistujícího bytí. Nauč mě soustředit se. Nauč mě cestovat po zahleněných mozkových ampérech tvého šupinatého mozku-falu. Budu ti dobrou manželkou. Malé slimáky budu vychovávat podle tradice dvanáctiramenného kalendáře. Doufám, že to budou chlapci. Dívky bez milosti zahubíme, možná jen zotročíme. Znásilníme. Stejně, jako je zneužita i tvá mysl ku prospěchu všeobecného blaha. Možná si nechám kousek rozkoše pro sebe. Urvu si špičku tvého falu a použiju ji jako napojení na svět, který mě učíš chápat. Strach a bolest, denní chléb války mužů. Neskutečná euforizující bolest rozkoše, kterou mi posíláš v malých přídělových balíčcích. Mám hlad. Hladovím. Víc a víc hladovím, čím víc balíčků špinavé naděje mi posíláš a tím víc toužím rozlousknout lživý kokon vlastní naučené reality. Uvařím ti ráda oběd z kyanidu. Ten oběd ze substancí pravd Univerza. Chaos, menstruační krev, bolest při porodu, pláč, rozkoš z klitorisu, dvě lžíce Univerzálního řádu a pak... tě nechám zemřít a znovu se narodit v mnohem vyspělejší podobě a budu se ti smát, protože tě to poznání roztrhne a vítr kusy tvého masa roznese po okolí a mnohem, mnohem dál...